Veronika

Pocházím z Ostravy a momentálně žiji v nedalekém městečku. Vyrůstala jsem v naprosto nekynologické rodině, a nikdo kolem mě se psy nepracoval. Nedokážu tedy odpovědět na častou otázku „Proč zrovna psi?,, , zkrátka jsem jako malá chtěla psa. Akim byl vždycky rodinný pes, ale všechen výcvik jsem „vedla“ já. Bez zkušeností, dohledu, a asi si dokážete představit, jak to dopadlo. Že je něco špatně jsem si začala uvědomovat, když Akimovi byly asi 3 roky. Akim byl zejména nesocializovaný, že bych se psem měla běhat po psích parcích, centru města, nebo jezdit hromadnou dopravou, a intenzivně ho seznamovat se vším živým i neživým (socializace), mě tehdy vůbec nenapadlo. Zažili jsme společně krušné chvilky, a i já jsem chtěla věci mnohokrát vzdát. 

Tou dobou jsem se rozhodla začít na nás intenzivně pracovat, a hlavně na sobě. Začala jsem se aktivně účastnit tréninků pod vedením různých trenérů, účastnila jsem se online kurzů zahraničních trenérů, a pravidelně navštěvovala semináře a kurzy na různá témata. Začala mne fascinovat také psychologie zvířat, a do hloubky jsem zkoumala různé techniky učení, a to nejen psů, ale také například mořských savců, koní, potkanů, či papoušků.

S Akimem jsme se začali věnovat psím trikům, vyhráli jsme mnohé závody a splnili nejrůznější zkoušky z poslušnosti, obedience a dogdancingu. Tou dobou jsem se také zamilovala do focení, a pravidelně začala zvěčňovat fotky Akima. Naše společné okamžiky, výlety, soutěže. Fotit jsem začala také psy mých kamarádů a netrvalo dlouho, a začali se ozývat první zákazníci. To byl rok 2014. 

Každým rokem jsme také pravidelně točili videa psích triků, které můžete znát z youtube. Tou dobou to byly jediné videa na našem kanále. Začaly se hromadit otázky typu „Jak jsi naučila Akima _____?,, a já se rozhodla, že natočím první video, kde nějaký cvik vysvětlím. Společně s Akimem jsme zjistili, že nás natáčení videí opravdu moc baví, a začali jsme se tomu věnovat pravidelně. A náš youtube kanál začal růst. Za nedlouho přišla první pozvánka na pořádání výcvikového semináře, kde jsem se snažila předat své zkušenosti. A tak jsem začala pravidelně pořádat semináře a letní tábory. Mezi mými studenty se pravidelně objevují netradiční plemena, která běžně ve výcviku neuvidíte. Zaměřuji se na výcvik štěňat, provozní poslušnosti, řešení problémů způsobených nesprávným vedením, a výcviku dogdancingu/psích triků. 

Kromě psů a focení se dále věnuji hře na klavír, a občas něco nakreslím. Baví mě angličtina, a pokud bych se profesionálně nevěnovala psům, tak bych ji asi učila, nebo se věnovala psychologii. 

Na své práci mne zejména baví možnost ukázat, že to jde i jinak. Není tomu dlouho, co se běžně trénovalo pomocí elektrických obojků, fyzické manipulace a trestů. Zaměřuji se především na trénink tzv. „shapingem“ – učím psa co nejvíce používat mozek a u cvičení přemýšlet. Baví mne pracovat se psy různých povah, věku i rasy, a hledat jim styl výcviku přesně na míru. Miluji, když vidím, jak tým = pes a člověk, dokáží něco nového, skvělého, a mají ze svých pokroků oba radost. Vždyť o tom to je :)!

 

Akim

V době, kdy jsem si pořizovala Akima, nebylo toto plemeno vůbec populární. Dostala jsem se k němu skrz rodinnou známost. Viděla jsem tyto psy couvat na povel, a chodit slalom mezi nohama. Od té doby jsem byla právě australským ovčákem fascinována, a toužila jednoho vlastnit. Akim byl jako štěňátko nejmenší z vrhu, vždy všude poslední, klasický „outsider“. Během roku z něj však vyrostl silný, velmi temperamentní pes, trochu větší, než by australský ovčák měl být :). 

Akim je typický pro svůj hlasový projev – vždy všechno velmi hlasitě komentuje. Ať už je to vítání, hra, a nebo drbání, on mručí, brblá, a vše komentuje. Je neskutečně inteligentní a ovládá přes 130 triků a povelů. Vyzkoušeli jsme společně snad všechny psí sporty – od dogdancingu, přes obedience, agility, až po dogfrisbee či dogscooter (tah koloběžky). Nejvíce ho ale baví přemýšlet, a proto dogdancing a učení se nejrůznějších triků zůstalo naší hlavní náplní. Miluje svou rodinu a všechny její členy, mazlení se a objímání, a naopak nestojí o kontakt s lidmi, které nezná. I přes svou váhu je velice atletický a rád skáče, štěká a dovádí. I když byl 8 let jediný pes v domácnosti, Merlina jako parťáka přijal až obdivuhodně dobře a během několika hodin se z nich stali parťáci, a z Akima „Big Brother“ :).

Merlin

Merlin je můj vysněný pes, barvou, tělem, i povahou. Je mou spřízněnou duší, a vždy připraven pracovat. Povahově je velmi citlivý, pozorný, s neskutečnou chutí mne potěšit. Ještě jsem asi nezažila tak přítulného psa – mazlit by se mohl opravdu 24/7 a miluje také kontakt se všemi lidmi. Je to extrémní milovník jídla, a občas si z misky první vybere zeleninu, než maso. Baví ho jakákoliv práce, a nejvíce jsem se našli ve sportu dogfrisbee, ve kterém plánujeme také závodit. Frisbee jsem se s ním začala věnovat hlavně proto, že ho ze začátku frisbeečka moc nezajímaly. Zároveň vzhledem k jeho velmi opatrné povaze vůbec nepatří k typickým skákavým psům, a tak byl pro nás tento sport asi největší výzvou. O rok později je frisbee beze sporu Merlinova nejoblíbenější aktivita a troufám si říci, že nás tento sport oba naplňuje. Dále se věnujeme agility a koloběžce. Miluje cestování, výlety a nové situace a je vždycky všude – na záchodě, v talíři … 🙂 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•